Velké třesení
Ztracené údolí bylo místem, kde čas jako by se zastavil. Mezi bublajícími gejzíry a obřími kapradinami žili dinosauři všech druhů a velikostí v harmonii, která by jejich dávné předky nejspíš šokovala. A právě tady, v samém srdci údolí, v malém domku ve tvaru T-Rexí hlavy, žil náš hrdina Rex.
Rex nebyl obyčejný Tyrannosaurus Rex. Byl to ten nejdobrosrdečnější, nejnemotornější a nejkomičtější T-Rex v celém údolí. A právě teď, jako každé ráno, tvrdě spal ve své posteli z listí a mechu.
„Réééééxi! Vstávej, ty ospalý ještěre!“ zařval jeho budík ve tvaru Pterodaktyla.
Rex se s trhnutím probudil a jako obvykle spadl z postele. „Au! Už vstávám, už vstávám!“ zamumlal, zatímco se snažil vyprostit z klubka přikrývek.
Došoural se do kuchyně a otevřel lednici vytesanou do skály. „Hmm, co by tak dal k snídani? Á, perfektní! Zmrzlý mamut!“
Sotva se zakousl do své snídaně, zazvonil jeho telefon ve tvaru trilobita.
„Haló?“ zamumlal Rex s plnou pusou.
„Rexi! Rychle, musíš přijít do Muzea pravěkých kuriozit! Stalo se něco neuvěřitelného!“ ozval se vzrušený hlas jeho nejlepšího kamaráda Stega, Stegosaura a místního vědce-amatéra.
Rex polkl svou snídani. „Co se děje, Stegu?“
„Nemůžu ti to říct po telefonu! Prostě přijď! A vezmi s sebou Pteru!“
Jen co Rex položil telefon, ozvalo se klepání na dveře. Otevřel a tam stála Ptera, veselá pteranodoní slečna, která pracovala jako poštovní letec.
„Ahoj Rexi! Slyšel jsi novinky? Celé údolí je vzhůru nohama!“ volala Ptera nadšeně.
Rex se poškrábal na hlavě svýma maličkýma ručičkama. „Ehm, vlastně nemám tušení, co se děje. Stegus nám to řekne v muzeu. Pojďme!“
A tak se Rex a Ptera vydali do centra Ztraceného údolí. Cestou míjeli další rozrušené dinosaury. Skupinka Velociraptorů horlivě diskutovala nad ranním vydáním „Jurských novin“. Dva Brachiosauři natahovali své dlouhé krky, aby lépe viděli na něco v dálce.
„Co se to tu děje?“ zeptal se Rex jednoho z Velociraptorů.
„Ty jsi to neslyšel?“ odpověděl Velociraptor s očima navrch hlavy. „Bylo velké třesení! A pak se objevila… ta věc!“
„Jaká věc?“ zeptala se Ptera zvědavě.
„To nikdo neví!“ vykřikl druhý Velociraptor. „Proto všichni míří do muzea. Stegus prý má nějakou teorii!“
Rex a Ptera na sebe pohlédli a zrychlili krok. Když dorazili k muzeu, byla před ním už obrovská fronta dinosaurů všech tvarů a velikostí.
„Jak se dostaneme dovnitř?“ zafňukal Rex.
Ptera se usmála. „Nech to na mně!“ Rozepjala svá křídla, popadla Rexe za jeho malé ručičky a vzlétla. Přeletěli nad davem a přistáli přímo před vchodem do muzea.
Uvnitř našli Stega, který pobíhal sem a tam a něco si mumlal pod nosem.
„Stegu!“ zavolal Rex. „Co se děje? O jakém třesení to všichni mluví?“
Stegus se zastavil a podíval se na své přátele se směsicí vzrušení a obav v očích. „Oh, Rexi, Ptero! Konečně jste tady. Neuvěříte, co se stalo!“
Vedl je k velkému oknu v zadní části muzea. Venku, kde dříve byly jen skály a stromy, teď zela obrovská průrva v zemi.
„Tohle se objevilo po tom třesení,“ vysvětloval Stegus. „Ale to není to nejpodivnější. Podívejte se blíž!“
Rex přimhouřil oči a najednou to uviděl. Na dně průrvy, částečně zakryté prachem a kameny, leželo něco kovového a lesklého.
„Co to je?“ zeptala se Ptera užasle.
Stegus se tajemně usmál. „To, moji přátelé, je důvod, proč jsem vás zavolal. Myslím, že jsme právě objevili bránu do jiného světa!“
Rex a Ptera na sebe nevěřícně pohlédli. Vypadalo to, že jejich poklidný život ve Ztraceném údolí se chystá pořádně změnit!
