Poslední mamuti vymřeli asi před 4 000 lety. To je dávno, ale ne tak dávno, jak by si člověk myslel. Když si to představíme na časové ose, je to, jako by dinosauři vyhynuli včera a mamuti dnes ráno.
Vědci zjistili, že poslední mamuti žili na ostrově Wrangel. Je to takový zapomenutý kousek země někde u severního pólu, kde byla pořád velká zima. Mamutům se tam líbilo, protože byli jako chodící zimní bundy. Měli hustou srst a tlustou vrstvu tuku pod kůží, což jim pomáhalo přežít v chladném podnebí.
Ale i tam nakonec vymřeli. Proč? Vědci k tomu mají pár myšlenek:
Počasí se začalo měnit. Bylo čím dál teplejši a rostliny, které mamuti rádi jedli, prostě přestaly růst. Mamuti potřebovali denně sníst až 180 kilogramů rostlin. To je, jako kdybyste snědli 1800 hamburgerů každý den. Když zmizela jejich oblíbená potrava, měli velký problém.
Lidé. Naši předci zjistili, že mamut je jako obrovská chodící lednice plná jídla. Lovili je, jedli jejich maso a z kostí a klů si dělali nástroje. Jeden mamut mohl nasytit celou vesnici na několik týdnů. Navíc jeho kůže se dala použít jako přístřešek a kly jako zbraně nebo ozdoby.
Vědci si myslí, že to byla kombinace obojího. Počasí se měnilo, lidé lovili, a to bylo na mamuty moc. Když se jejich počty snížily, bylo pro ně těžší najít partnery k rozmnožování. To vedlo k tomu, že poslední skupiny mamutů byly pravděpodobně příbuzné, což mohlo způsobit genetické problémy.
Ale co kdyby mamuti nějak přežili až dodnes? Bylo by to vůbec možné? Asi těžko. Svět se od doby mamutů hodně změnil. Kde by žili v našich městech a na farmách? Co by jedli, když jejich oblíbené rostliny už nerostou v takovém množství? A jak by reagovali na auta, letadla a další věci, které nikdy předtím neviděli?
Někteří vědci se snaží mamuty „oživit“. Mamuti jsou vlastně takoví chlupatí příbuzní slonů. Jejich DNA je z 99,5 % stejná jako u slonů. Vědci si myslí, že by mohli vzít slona a trochu ho upravit, aby byl víc jako mamut. Používají k tomu moderní technologie jako CRISPR, což je něco jako genetické nůžky a lepidlo.
Zní to jako scénář pro Jurský park. Ale není to tak jednoduché. I kdyby se jim to povedlo, co by s takovým mamutem dělali? Museli by pro něj vytvořit speciální rezervaci, možná někde na Sibiři, kde je pořád dost chladno. A co takhle etická otázka – je správné oživovat druh, který už vyhynul?
Takže i když mamuti nepřežili do dneška, možná je jednoho dne znovu uvidíme. Do té doby si je můžeme aspoň představovat, když se díváme na obrázky nebo chodíme do muzea. Můžeme obdivovat jejich obrovské kly, které někdy dosahovaly délky až 5 metrů, nebo si představovat, jak se jejich dlouhá srst vlní ve studeném větru doby ledové.
Mamuti nám připomínají, jak se svět neustále mění a jak důležité je chránit druhy, které tu ještě máme. Kdo ví, třeba jednoho dne budeme moci vidět živého mamuta. Ale do té doby můžeme být rádi, že máme slony, kteří jsou jejich nejbližšími žijícími příbuznými.
